Cesty kulturou prostřednictvím měst  

Praha, Dauphin 2023. 286 s.

Esej z roku 1995, v níž autor rekapituluje nejen šest let svého pobytu v Indii v roli mexického velvyslance (1962–1968), ale také zážitky a setkávání s indickou kulturou při několika cestách před vykonáváním této funkce i po jejím ukončení. Pobyty v Indii zanechaly v Octaviu Pazovi hluboké stopy a ovlivnily nejen jeho básnickou tvorbu, ale také nahlížení na kulturu, umění, politiku a filosofii. Své osobní prožitky člověka patřícího do západního kulturního okruhu při setkávání s touto východní kulturou zpracoval v knize Indické odlesky, v jednom z posledních děl, které napsal. Esej nejen rozšiřuje naše znalosti o tak odlišné realitě, jako je ta indická v porovnání s tou západní, ale nutí nás rovněž nahlížet na plodné rozpory (někdy i soulad) mezi naším viděním světa a tím orientálním, nutí čtenáře hledat analogie na jedné straně, na straně druhé kontrasty. Octavio Paz v textu na mnoha místech srovnává mexickou a indickou společnost, upozorňuje na to, co je oběma kulturám společného a v čem se liší. Čtení eseje narušuje naše rutinní smýšlení o světě a nebyl by to Octavio Paz, kdyby v knize nevedl dialog s námi samými jako lidskými bytostmi.

Recenze zde a také zde.

Praha, Dauphin 2015. 711 s.

Sor Juana Inés de la Cruz aneb nástrahy víry je rozsáhlá historicko-sociologická, literární a životopisná esej, jedno ze stěžejních děl Octavia Paze, mexického nositele Nobelovy ceny za literaturu (1990). V rovině historické a sociologické autor podává plastický obraz společnosti Nového Španělska, tedy Mexika 17. století, jeho zvratů, společenského rozvrstvení a překvapivé kulturní bohatosti. V rovině literární přibližuje čtenáři literární situaci Mexika té doby, život a dílo jeptišky a barokní básnířky Juany Inés de la Cruz (1651-1695), básnického ducha srovnatelného s Lope de Vegou, Pedro Calderónem de la Barcou či Luisem de Góngorou ve Španělsku. Její celoživotní střet s ortodoxií v podobě omezených prelátů a snaha vytyčit si prostor pro svobodné myšlení a nezávislou tvorbu se v mnohém podobají kličkování svobodně myslících intelektuálů v jakékoli uzavřené společnosti řízené ortodoxií či neúprosnou ideologií. Její vášnivá obrana ženství v maskulinní společnosti a dovolávání se práva ženy na vzdělání v mnohém předběhly svou dobu. V Pazově eseji tak minulost neustále vede dialog se současností. Pro českého čtenáře objevná kniha z pera nositele Nobelovy ceny za literaturu (1990) přibližuje bohatý kulturní život koloniálního Mexika na pozadí života a díla jedné z nejvýznamnějších básnířek španělského jazyka všech dob. Patří k tomu nejzávažnějšímu, co Octavio Paz napsal.

Recenze zde.

Praha, Mladá fronta, edice Kolumbus, 2003. 392 s.

Rozsáhlá esej o kulturní identitě Španělska a Hispánské Ameriky při pohledu střídavě z jednoho břehu Atlantiku na druhý. Španělsko: Loci communes Španělska: býčí zápasy, postavy neposkvrněných matek, flamenco – Španělsko, tavicí kotel národů. Španělský individualismus, zrození hidalga. Počátky křesťanství: zbožnost doprovázená sexuálním neklidem. Počátky jednotného Španělska: svatý Isidor ze Sevilli. Muslimské Španělsko, reconquista: mísení kultur, Cid a Santiago. Španělská středověká města, vznik demokratické tradice. Klíčový rok 1492: objevení Ameriky, vyhnání Židů ze Španělska, první gramatika španělského jazyka. Dva kontroverzní panovníci, pomalé oklešťování demokracie, imperiální charakter Španělska: Karel V. a Filip II. Španělsko pikareskní a mystické: Zlatý věk španělského písemnictví a malířství. Osvícenství po Španělsku: Jovellanos a Goya, dvě strany téže mince. Generace 1898: generace obrody. Španělsko rozdělené: občanská válka. Španělsko v 80. letech 20. století: fungující demokracie vykoupená kulturou. Hispánská Amerika: Život a smrt domorodého věta. Střet kultur: Cortés a Moctezuma. Conquista a reconquista Nového světa: kulturní kontinuita, náboženský a kulturní synkretismus. Amerika jako Utopie. Historicky první debaty o povaze lidských práv. Baroko Nového světa. Kořeny vzniku „Euroindoafroameriky“. Černoši v Americe. Co v Bibli není: proudění novinek z Ameriky do Evropy a naopak. Poslední Utopie a první povstalec: Túpac Amaru. Velká francouzská revoluce: inspirace hispanoamerického národně-osvobozeneckého boje. Dvě koncepce nezávislosti: Simón Bolívar a José de San Martín. Diktatury v nových republikách: neposkvrnění a promiskuitní tyrani. Benito Juárez versus Maxmilián habsburský mexický císař Maxmilián. Kultura období nezávislosti: civilizace a barbarství. Permanentní varování: kostlivci J. G. Posady. Mexická revoluce: ideál a skutečnost. Argentina: Goliášova hlava nasazená na Davidovo tělo. Mexiko: revoluce jako instituce. Třetí hispanita: Hispánci v USA. Latinská Amerika: příslib pro budoucnost.

Recenze zde.

Brno, Luboš Marek 2006. 112 s.

Zamyšlení španělského autora nad tím, co naší sekulární civilizaci mohou říci díla raného středověku, jak jim dnes máme rozumět a co v minulosti sdělovala našim předkům.

Praha, OWP 2004. 229 s.

Monografie sedmi významných mexických umělkyň 20. století, které se snažily prosadit v oborech, v nichž do té doby dominovali jejich mužští kolegové. Prostřednictvím portrétů malířek Fridy Kahlo, Maríe Izquierdo, Nahui Olin, básnířky Pity Amor a spisovatelek Rosario Castellanos, Eleny Garro a Nellie Campobello předává autorka čtenáři obraz kulturního života Mexika 20. století.

Recenze zde.

Praha, Dauphin 2023. 392 s.

Dvakrát jedinečná Eleny Poniatowské přináší vnitřní drama výjimečné ženy, které se odehrává na pozadí historického a kulturního kvasu Mexika i Evropy před druhou světovou válkou i po ní.

Femme fatale, instinktivní žena, která neobyčejným zjevem, elegantním vystupováním, ale i břitkým jazykem poutala pozornost bohémy v Mexiku i v Paříži. Dvořil se jí nejen Španěl Ramón del Valle Inclán, ale i Vladimir Majakovskij, Ilja Erenburg, André Breton a další umělci. Byla múzou mnoha básníků a malířů, jimž stávala modelkou. Manželka malíře Diega Rivery (1886–1957) a chemika, básníka a literárního kritika, Jorgeho Cuesty (1903–1942).

Recenze zde.

Praha, Práh 2007. 70 s.

Silný emocionální příběh malířky ruského původu Angeliny Belove a mexického malíře Diega Rivery, na jehož pozadí autorka evokuje atmosféru kosmopolitní Paříže v první polovině 20. století, prostředí ruské emigrace a uměleckých avantgardních kruhů, připomíná naděje a touhy poválečné Evropy upírající se k novému porevolučnímu Mexiku. Psáno formou fiktivních dopisů, které malířka psala Diegu Riverovi z Paříže do Mexika. Kniha téměř v bibliofilském provedení, jejíž grafickou úpravu provedl a kamenotisky ji vybavil akademický grafik Mikoláš Axmann. Kniha mexické autorky byla přeložena do mnoha jazyků, ale podle vyjádření samotné E. Poniatowské je české vydání nejpěknější. Podle českého překladu vytvořila herečka Zdenka Procházková monodrama, které se hrálo v divadle Kolowrat a v tehdejší Lyře Pragensis.

Recenze zde a také zde  

Chomutov, Luboš Marek 2007. 143 s.

Stěžejní a zároveň polemická esej o španělské povaze. Autor jij napsal v době, kdy Španělsko po ztrátě kolonií v Hispánské Americe procházelo hlubokou společenskou krizí. Autor se v eseji zamýšlí nad příčinami krize a snaží se z ní nalézt východisko. Ángel Ganivet (1865-1898), jenž  patří k nevjýznamnějším španělským spisovatelům, myslitelům a především esejistům druhé poloviny 19. století, jako jeden z prvních španělských spisovatelů nastoluje téma morální obnovy země. Z pozdější Generace 1898 snad nebylo autora, který by  jeho názory publikované ve Španělském ideariu nechal bez odezvy, ať už to byl Miguel de Unamuno či José Ortega y Gasset. Kniha byla hojně recenzovaná a zejména odbornou veřejností velmi dobře přijatá.

Recenze z pera erudovaného hispanisty Josefa Forbelského zde.

Praha, Rebo Productions 2006. 128 s.

Kniha z edice Galerie mistrů přináší strhujícím způsobem napsaný životopis rakouského secesního malíře Gustava Klimta. Přináší i fundovaný rozbor těch malířových obrazů, které vždy znamenaly posun v jeho tvorbě a předznamenávaly další z jeho tvůrčích období. Kniha je vybavena kvalitními reprodukcemi.

Praha, Dauphin 2010. 429 s.

Umění fugy je žánrově těžko zařaditelné dílo významného mexického autora, nositele Cervantesovy ceny. Prolínají se v něm autorovy zážitky z dětství a cest, vzpomínky na setkání s významnými intelektuály a spisovateli 20. století (např. A. Tabucchi, M. Zambranová, J. Andrzejewski), v závěru pak literární eseje vystřídají dojmy z návštěvy mexického Chiapasu krátce po povstání zapatistů v roce 1994. Podobně jako v hudebním útvaru fugy, autor zde rozvíjí ústřední téma svého života, jímž je umění jako takové, psaní literatury a její četba. Svůj hlas doplňuje jak o hlasy významných současníků, tak o hlasy literárních děl minulosti i současnosti. Vzniká mnohohlasné dílo, čtivé a vrstevnaté zároveň.

Recenze zde a také zde a rovněž zde i zde.

Kompletní obraz této náboženské praktiky

Praha, Volvox Globator 2010. 237 s.

Kniha portorické antropoložky představuje komplexní studii, která otevírá dveře do tajemného světa tohoto zvláštního náboženství. Věnuje se historickému kontextu jeho vzniku, popisuje, jaký vliv na jeho uvtáření měl obchod s africkými otroky, kteří v skrytu udržovali domorodé náboženské praktiky a mísili je s katolickou vírou svých pánů. Analyzuje vývoj santeríe, přináší rozsáhlý přehled  náboženských obřadů, jak se praktikují v dnešním Portoriku. Strhujícím způsobem odhaluje tajemství zasvěcení, jež byla dosud pečlivě střežena.

Život, smrt a zrození mýtu

Praha, Mladá fronta 2011. 422 s.

Autor, bolivijský lékař a novinář, jako jeden z prvních uviděl Che Guevarovo mrtvé tělo, když je v roce 1967 přivezli do Vallegrande. Jako lékaři se mu podařilo prokázat, že argentinský revolucionář nezemřel v boji, jak se tvrdilo, ale byl z bezprostřední blízkosti chladnokrevně zavražděn. Ustariz Arze věnoval celý život zpovídání svědků událostí, studiu dokumentů a fotografií, až v roce 2008 vydal unikátní a objevnou biografii Ernesta Che Guevary, která přináší množství dosud nepublikovaných fotografií, dokumentů a informací. Mezi novými informacemi jsou i podrobonosti o pobytu Che Guevary v Praze, o němž dosud kolovaly pouze spekulace.

Praha, Práh 2012. 335 s.

 Thriller plný zvratů odehrávající se v Mexiku v roce 2012, tedy v době, kdy má podle předpovědí mayských kalendářů nastat konec světa. Španělský novinář Richard Cappa pracující pro CNN přijíždí do Mexika zpravodajsky pokrýt návštěvu prezidenta Obamy. Shodou náhod se stává svědkem hrůzostrašné scény odehrávající se v noci uvnitř jedné z menších pyramid archeologického naleziště v Teotihuacánu. Jde o rituální vraždu nebo natáčení nějakého filmu? Zpočátku bezproblémová realizace reportáží pro CNN se mění v napínavý příběh plný intrik, únosů a vražd, k nimž byly zneužity krvavé předhispánské tradice a legendy. Kdo za vším stojí? Sadisté lačnící po krvi, bohatí magnáti bez skrupulí, jejichž vliv sahá až do nejvyšších pater státní správy, nebo potomci Mayů v odlehlých oblastech, kteří dosud vyznávají víru svých předků a snaží krvavými oběťmi bohům odvrátit předpovězený konec světa? Richard Cappa není z těch, kdo by se vzdávali. S nasazením vlastního života, za pomoci mexické archeoložky Rosy a mexického novináře Fernanda se snaží vrahy odhalit.

Praha, Bourdon 2022. 508 s.

Píše se rok 192, Řím je pod kontrolou krutého císaře Commoda. Senát se spikne, aby s tyranem skoncoval, a nejmocnější generálové se mohou každou chvíli pokusit o státní převrat.

Aby zabránil povstání, zadrží Commodus jejich manželky v Římě. Jednou z jeho rukojmí se tak stává Iulia, žena vojevůdce Septimia Severa.
Náhle v Římě vzplane požár a pustoší město. Je to katastrofa, nebo snad příležitost? Pět mužů se připravuje rozehrát hru o římský trůn, jedna žena má ale svoje vlastní plány – založit novou dynastii.
Román Já, Iulia úspěšného španělského spisovatele Santiaga Posteguilla oživuje polozapomenutý příběh nejmocnější císařovny starověkého Říma.

Recenze zde

Praha, Bourdon 2018. 224 s.

Tvář, kterou z literatury všichni vidí, jsou romány, básně nebo divadelní hry, jež se hrají na jevišti. Lícem je to, co světla osvětlují v knihkupectvích, co se inzeruje na webových stránkách jejich virtuálních protějšků na síti, to, co září u vchodů do velkých divadel. Co se však skrývá za tím?
Noc, kdy Frankenstein četl Quijota chce vést odvážného čtenáře dál za hranici vymezenou stránkami knihy, slovy básně nebo světly představení. Toto je malá velká cesta, která chce čtenáři ukázat, co se skrývá za knihami: autory, jejich životy, jejich rozmary, genialitu a někdy také bídu. A také, co je za samotnými knihami jakožto předměty. Proč existují anonymní knihy? Která kniha nedala spát sovětské tajné službě? Který spisovatel zneklidňoval Gestapo? Který román řada nakladatelství nejprve odmítala, a posléze se stal velkým prodejním trhákem? Od chvíle, kdy se kniha zrodí v mysli nějakého autora nebo autorky, až do chvíle, kdy se dostane do rukou veřejnosti, totiž prochází desítkami drobných okamžiků plných náhod nebo inspirace, štěstí a často také utrpení. Tato kniha oživuje některé z těchto okamžiků, prchavých záblesků velkých historických momentů světové literatury.
Kdo napsal Shakespearovo díla? Kterou knihu se snažila získat KGB? Jaký román ukrýval Hitler? Koho napadlo řadit knihy podle abecedy? Který autor se vysmíval církevnímu indexu zakázaných knih? Co mají společného Frankenstein a don Quijote? A co prezident Eisenhower a Hobit nebo Malý princ? Znáte nějakého spisovatele vraha? Byl by dnes Charles Dickens informačním pirátem?
Otázky na tyto a další literární záhady nacházejí odpověď na stránkách knížky Noc, kdy Franknstein četl Quijota. Je to cesta dějinami světové literatury v doprovodu Santiaga Posteguilla, jednoho z nejproslulejších autorů historických románů poslední doby, uznávaného kritikou i veřejností. A neobyčejného profesora literatury. 

Recenze na knihu zde

Anch Books, 2017. 297 s.

Třetí pokračování příběhů chlapce z hvězd Amiho, pozemského hocha Pedra a jeho kosmické přítelkyně Vinky a starce Krata. Moralistní fantasy pro děti všeho věku. Autor původem z Chile, ale v podstatě světoběžník, nenásilnou formou vede děti k úctě, solidaritě a k tomu, aby se stávali stále lepšími.

Ve třetí části příběhu o pozemském chlapci Pedrovi a jeho kosmickém příteli Amim se kromě Vinky a Krata objevují také další postavy, které společně rozehrávají nová a napínavá dobrodružství – podaří se Pedrovi a Vince žít společně na některé z planet? Jak si poradí Krato se svou vesmírnou samotou? A jak je to s Amiho (ne)vměšováním do milostných vztahů? Kniha je plná dojemných, ale také akčních scén, za jejichž úspěšné vyřešení by se nemusel stydět ani James Bond, natož mladý pozemšťan Pedro. Především však nabízí představu ideálního soužití všech vesmírných bytostí, které mohou dosáhnout klidu, míru a vrcholu duchovního rozvoje, jestliže se ztotožní s univerzálním principem všehomíra – Bohem–Láskou.

Recenze zde. 

Praha, Rebo Productions 2006. 207 s.

Ničivá síla přírody na pěti kontinentech. Pohled na naši planetu Zemi jako na těleso, které se neustále vyvíjí a podléhá složitým a rozmanitým změnám, jejichž následkem vznikají zemětřesení, vybuchují sopky, řeky se vylévají z břehů a ničivá tornáda s sebou odnášejí vše, co jim stojí v cestě. Kniha je vybavena bohatým fotografickým materiálem a rovněž tak i bohatými statistickými daty o počtu obětí i výši materiálních škod.

Praha, Pragma  2008. 197 s.

Humorně napsaná knížka z pera argentinsko-uruguayské autorky o (pseudo)starostech argentinské ženy vyšší střední vrstvy prožívající krizi středního věku.

K této knize bych se nejraději nehlásila, neboť mi nedělá pěknou vizitku. Ale i to se stává v práci překladatele. Nakladatel bez mého vědomí změnil název, který původně zněl: Když jsem tak inteligentní... proč se zamilovávám jako hloupá husa? Slova stále a stále ve spojení s tvarem nedokonavého slovesa, jež opakovanost situace vyjadřuje samo o sobě, je přeci hrozné. Navíc si myslím, že slovo blbka je výrazivem používaným spíše mezi mládeží, nikoli ženami od padesáti výše, o jejichž problémech knížka vypovídá. Překlad nebyl ani nikým zredigován. Zkrátka pro nakladatelství Pragma již nikdy překládat nebudu a toto nakladatelství ke spolupráci ani nikomu nedoporučuji. Ani nemohu, neb časem zaniklo. Nedivím se.